Sběratelé kostí FanFiction By Jana- Všechno dobře dopadne 16.

24. prosince 2009 v 13:49 | Booth&Brennan |  FF by Jana
Sběratelé kostí FanFiction By Jana- Všechno dobře dopadne 16.



Booth stál v bytě doktorky Brennanové, která si právě balila věci na blížící se dovolenou. Všiml si letenek na stole. Vzal je do ruky a pořádně si je prohlédl. Letěli do Itálie. Ale teď zjistil nepříjemnou věc. Teda alespoň pro něho.
"Kůstko, vy se vracíte 16. v 17:00?"
"No a?" nechápala.
"My s Parkrem 16. v 13:00 odlétáme na Krétu. To znamená, že se uvidíme až 30.," vysvětlil jí.
"To je skoro měsíc! Já to nevydržím!"
"Ale jo! Budeme muset."
"Já ti ani nezavolám. Tam, kde budeme není signál."
"U nás taky ne."
"Co jsme si to vybrali za místa?"
"Hodně špatná!" Tempy si jen povzdechla a pokračovala v balení. "Kde jsi vůbec vzala tolik věcí na Jennifer? Předtím jich měla jenom pár."
"Byly jsme trochu nakupovat."
"Já jsem si hned říkal, že ti to vyřizování u Camille nějak dlouho trvá."
"Zase tak dlouho to nebylo!"
"Ne? Čekal jsem na vás skoro tři hodiny!"
"Taky je z toho Jennifer pěkně unavená. Usnula už v autě."
"Ani se jí nedivím, protože nakupování s tebou je..."
"Co? No, povídej!"
"Bezvadný!"
"Jo, to určitě," řekla a se smíchem po něm hodila složené tričko, které se chystala zbalit.


2.8.2008
"Tak se tam mějte hezky," loučil se Booth s Jennifer a Temperance na letišti.
"Takže 30. Budu na vás tady čekat. Pozdravuj Parkera. A taky si to tak užijte!"
"Dobře! Hlavně se vraťte zdraví!" Naklonil se k Jennifer a dal jí na tvář pusu. Temperance je sledovala a přemýšlela o vztahu, který mezi nimi vznikl. Booth se otočil k Tempy a chtěl jí pusu dát taky. Temperance otočila hlavu, zrovna když se k ní přiblížil. Tudíž jeho rty skončili přímo na jejích. Z pusy se vyklubal krátký polibek. Tempy se od něho po chvilce odrthla. Chytila Jennifer za ruku, druhou uchopila obrovský kufr a odešla.

30.8.2008
Temperance stála na letišti a nervózně přešlapovala z místa na místo. Dlouhých čtranáct dní po své dovolené jí dělali společnost lidé z institutu a Jennifer, za kterou chodila každý den do Domova. Bylo to s ní špatné. Málo jedla a bavila se jen málokdy. Teda s ostatními. S Tempy mluvila pořád. Teď už by se měl konečně z dovolené vrátit její parťák. Doufala, že po jeho návratu se to zlepší. Potřebovala od něho nějakou radu. Nevěděla, co dělat. Navíc mu potřebovala něco říct.
Po dlouhém čekání ho zahlédla. Vláčil s sebou zavazadlo a vedle něho šel Parker. Rozeběhla se k nim. Booth ji hned viděl, tak pustil zavazadlo a natáhl ruce. Temperance mu skočila do náruče. Oba byli tak rádi, že můžou být konečně u sebe. Nikdy se jim tak nestýskalo. Že by za to mohlo to před odjezdem? Ale vždyť se nic nestalo! Byla to jen taková hloupost! Ale ta hloupost jim jen potvrzovala pravdu. Pravdu, kterou si nechtěli ani jeden z nich přiznat.Užívali si své blízkosti, ale dlouho jim to nevydrželo.
"Tati, máma na nás bude čekat," vyrušil je Parker. Byl rád, že vidí Kůstku, ale máma je máma.
"Už jdeme," řekl, chytl Kůstku kolem pasu a druhou rukou opět uchopil kufr. "Co Jennifer? Jak se má? A co dovolená?"
"Dovolená byla fajn, ale moc krátká. Klidně bych tam zůstala, ale chyběl si tam ty. A Jennifer? Ta si jí užívala, ale taky se po tobě ptala. Několikrát.Teď za ní každý den chodím, ale je to hrozné. Loučíme se spolu půl hodiny a mám pocit, že kvůli tomu umřu. A navíc přestává jíst. Ta ředitelka říkala, že jestli to takhle půjde dál, bude za chvíli podvyživená. Prý se na mě pořád ptá. Chtěla bych si ji adoptovat, ale nemám pro ni tatínka. Už nevím, co dělat. Hrozně mě to mrzí. Mám ji tak ráda!"
"Já vím, ona tebe taky!"
"Nechceš se u mě stavit až odvezeš Parkera?" zeptala se, když stála už u jejich auta. Nechali si ho na letišti. Hnedka vedle stálo její.
"Moc rád. Za hodinu jsem u tebe. Ještě se stavím doma."
"Dobře, udělám něco k jídlu," usmála se a nasedla do auta. Booth s Parkerem taky. Dvě auta se rozjela. Každá jiným směrem.

"Ahoj," pozdravila Tempy Bootha, když stál u dveří jejího bytu. Odpověděl jí stejně a spolu se vydali do kuchyně.
"Co vaříš dobrého?"
"Jenom špagety. Víc jsem nestihla. Musela jsme se stavit ještě v práci. Poslední dobou tam moc nechodím. A ani nemáme moc práce, když nemáme agenta."
"Oni vám nikoho nepřidělili?"
"Jo, nějaký mladý ucho. Ale už tam není."
"Jakto?"
"Byla jsem za Cullenem a seřvala ho, koho nám to přiřadil. Tak ho odvolal a řekl, ať si dáme takovou menší dovolenou. Zřejmě teď vraždy řeší někdo jiný. Ale když jsem vrátil, může se všechno vrátit do starých kolejí. Skoro." Poslední slovo řekla skoro neslyšitelně, takže ji neslyšel. Seeley se proto jen pousmál a pomohl jí nosit na stůl.
Po jídle si sedli na pohovku a povídali si. Tempy po půl hodině usnula. Jen tak mezi řečí. Byla asi hodně unavená. Booth ji vzal opatrně do náruče a chtěl ji odnést do postele. Ale ona se vzbudila.
"Nechceš si jít lehnout?" zeptal se a stále ji držel v náručí.
"Ne," odpověděla, ale na první pohled bylo jasné, že je unavená.
"Teda Kůstko, ty jsi přibrala! Jennifer na tebe má dobrý vliv."
"To se občas stává." Když ji Booth konečně postavil na zem, vyhrnula si tričko a pohladila si zakulacené bříško.
"Ty si těhotná?" zaskočilo ho to. Nevěděl, že má přítele. "S kým?" Temperance neodpověděla, jenom se usmála. To mluvilo za vše. "Ta noc, co jsme se opili? Je to naše dítě, že jo?"
"Ne, to jsou naše děti. Ale pokud nebudeš chtít, aby to nikdo nevěděl, budu mlčet. Jen jsem ti to chtěla říct."
"My čekáme dvojčata?" vzpamatovával se ze šoku.
"Když jsem to zjistila, myslela jsem, že mi pukne srdce radostí. Nemůžu mít Jennifer, ale budu mít svoje děti. A věřím, že i když nebudeš chtít být jejich otec, budu dobrá matka."
"Kůstko, já... Pamatuješ to na tom letišti? Když jste odlétali?"
"Nedá se to zapomenout."
"Celou dobu jsem na tebe myslel. Bylo to jiné než o Vánocích pod jmelím. Už ti to musím říct. Po dlouhé době, co jsem to dusil v tobě. Já, miluji tě a chci být otec našich dětí." Tempy se na něho podívala a místo slov ho dlouze políbila.

31.8.2008
"Dobré ráno," pozdravil Booth Temperance.
"Dobré," usmála se.
"Jak si se vyspala?"
"Výborně, co ty?"
"Ještě líp." Odhrnul jí peřinu z břicha a pohladil jí ho. "Kdy jsi to zjistila?"
"Na dovolené. Když jsme se vrátili, řekl mi doktor, že to budou dvojčata."
"Máte to v rodině. A co na to v práci?"
"Nevědí to. Když si vezmu volnější triko, není to vidět. Ani ty sis toho nevšiml."
"Teď si tě budu všímat víc."
"To se mám na co těšit," usmála se. "A abych nezapomněla. Jane se bude vdávat a berou si Alison."
"Jak to vzala, když se to dozvěděla?"
"Prý byla nejprve v šoku z toho, že má dvě tety, ale teď je ráda. A moc se na svatbu těší. Jsi taky zvaný."
"Už se těším," řekl a vstal. Museli si pospíšit, jinak by přišli pozdě do práce. Temperance se na něho zadívala.
"Miluji tě!" řekla tiše a políbila ho.
"Já tebe taky!"

"Kde je Kůstka?" zeptal se Angely, když přišel do institutu. Jel sám, protože si potřeboval něco zařídit.
"V kanceláři. Jinak tě vítám po dovolené," ušklíbla se, protože ona musela celou dobu pracovat.
"Díky," řekl a zmizel za dveřmi. "Ahoj Kůstko, pojď se mnou, prosím."
"Kam?"
"Pojď," chytl ji za ruku a vedl ji pryč. Dovedl ji až na střechu. Pořád ji držel za ruku a začal pomalu mluvit.
"Temperance, je to na tobě, ale já myslím, že tři děti potřebují rodiče." Klekl si na kolena, vytáhl krabičku s prstýnkem a položil jednu z nejdůležitějších otázek v životě. "Tempy, vezmeš si mě?"
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karamelka Karamelka | Web | 29. července 2010 v 23:11 | Reagovat

nádherná,moc krásné,jen jsem se chtěla zeptat,jestlo to má volný konec??

2 majqa majqa | 1. ledna 2012 v 20:21 | Reagovat

najkrajšia poviedka čo som kedy čítala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama